Klepy klep, víkend přišel ...

A je to tady. Zase víkend, pro většinu super, že? Já jsem za to teda taky ráda. Na víkend odjíždím za přítelem, bude tam oslava, tak jdu na grilovačku a tak .. Těším se. 

Jak se mi daří? Děkuji za optání, ale světe div se - mám se docela dobře. S rodičemi je to prazvláštní, nechápu to. Dneska to bylo samé ťuťu ňuňu .. Nechám tomu nějaké dny a myslím si, že všechno bude jinak. Možná litují toho, co se stalo. To by bylo možná i fajn ... 

Nicméně vám přeji krásný víkend, snad bude krásné počasí a tak dále, a tak dále. 

(foto: http://cuzworldisntblackandwhite.tumblr.com)

Dorazila jsem, vyřešilo se a celý život v prdeli.

Zdravím. Tak jsem (jak jsem slíbila vám, tak i mým rodičům) dnešním večerem vrátila jakože domů. S dvaceti taškami, žaludkem až v krku (z těch nervů, jak přednáška bude vypadat) a tak dále. Přednáška byla, asi dvouhodinová. Vyslechla jsem si dost na to, aby se mi udělalo na celý den zle. Oficiálně jsem dostala pod nos to, že ať si vydělám co si vydělám, tak zaplatím kompletně jednu třetinu celého nájmu v bytě (nechci říkat prostě, kolik to činí, ale tak žiji v centru Prahy, velký byt, tak vám to snad dojde). Plus veškerá voda, internet, televize, plyn atd. Mňamka. Cena celého toho, co mám platit se tak ukrutně zvýšila oproti předchozí částce, že moje práce ani zdaleka nepokryje to, co by měla. Takže během rozčileného řvaní mých rodičů jsem prohodila jediné "Budu se stěhovat". Nebudu kecat, že měli šok. Nečekali to. Spíš se mi smáli, že nic levnějšího než bych teď platila nenajdu. Ale já našla. Za totálně směšnou částku bych byla s kamarádkou v bytě, kde jich je asi 6-7, ale za to je to byt asi s 7 nebo 8 pokoji. Uvidím. Mám čas do 1.května. 

Nicméně ... jsem částečně zpět. Příště vám udělám článek z fotek všeho, co jsem ten týden fotila. Moje trapné pokusy o vaření, moje prapodivné jablečno-ovesné muffiny, moje extra těžké tašky při stěhování zpět domů atd.

Omlouvám se, ale ....

... nějakou dobu tady zase nebudu. Kdo si možná pamatuje (věčně jsem si na to stěžovala už jak na lovehouse.blog.cz, tak i tady), moje situace s vlastní rodinou je silně kritická. V bytě se k sobě chováme opravdu strašně a nepřeji to upřímně nikomu z vás (ani lidem, které sebevíc nenávidím). To, když vidíte, že vaši rodiče jako jedni z mála vás nepodporují v tom, aby jste studovali dál a měli vysokou, je opravdu bolestná rána. Stejně tak, když po vás vyžadují v 19letech nájemné, že bydlíte u nich nebo to, že chtějí po vás proplatit každý cent. Když to řeším s kamarádkami stejného věku, jen kroutí hlavu a začínají si vážit toho, co mají. Včerejškem se stala velká tlustá tečka za tím vším. Posralo se to jak nejvíc mohlo a mám už dokonce naplánovaný den, kdy přijdu "na kobereček" a bude scéna jako hrom. Toho využívám a do středečního večera se vám minimálně neozvu. Ano, zdrhám - něco na ten způsob. Útěkem z domova se nic nevyřeší, sama to vím a nikoho v tom nikdy podporovat nebudu. Ale potřebuji, aby jsem se uvědomila jak já, tak oni. Protože tenhle teror tu opravdu nezvládám. Ani nevíte, jak mám každou chvíli pocit, že radši seknu s tou veškerou přípravou na vysokou a najdu si práci na kompletní úvazek, rychle rychle si něco vydělám a vypadnu do nějakého podnájmu. Tak co .. mám platit vlastní rodině a nesmět v tom bytě nic nebo to budu platit a bude to tzv. "můj byt"? Bohužel je tu i věc, která mě mrzí taky hodně, spíš bolí. S přítelem se tím pádem uvidíme ještě méně, než to bylo do teď. Domů ho nemůžu vlastně přivést (to je to, co se stalo tenhle víkend), on sám už je tak zhnusen moji rodinou, že je mu proti kůži přijet a vidět se s nimi a radši budu jezdit já za ním. Takže vlastně chování rodičů padá i na můj vztah. Geniální. 

Tudíž se omlouvám, melu tu sračky a prostě tu nějaký čas nebudu. 

(foto: http://secretamentesua.tumblr.com)

I like ...

První ze slibovaných článků, kde se něco dozvíte o mně. Rozhodla jsem se tedy dnes napsat něco o tom, co mám ráda nebo co miluji. Příště napíšu, co nemám ráda nebo co nesnáším. Uvidíme, na kolika věcech se spolu shodneme :)