Věřte nebo ne, opalovat se nemůžu.

Ciao, tak se vám ozývám.

Rychlé shrnutí pár posledních dní - v pondělí jsem se šla s kamarádkou grilovat do Žlutých lázní (je to pro mě stejná fobie jako ostatní přelidněné prostory - už tam nechci!! okej, ve čtvrtek tam jdu zase). Nic moc nepomohlo, moje bílá postava zůstává stále bílá a nejsem ani kousíček opálená (to jsem za těch 20let už zjistila no). Po tom, co proběhla další geniální hádka s rodičena (jop, zase spolu nemluvíme, tentokrát jsem si vyslechla i nadávky), tak odjeli pryč a já byla díky bohu sama "doma" a mohla jsem relaxovat. Dneska jsem byla na svém nejdelším pracovním pohovoru světa (od 14hodin do 18hodin). Od dvou to byl hromadný styl pohovoru, třeba představení v ajině, následné "hry" s ostatníma spoluúčastnicema a další kraviny. Dále vybrali po 15minuté pauze jen 4 další (neuvěřitelné, vybrali i mě) do užšího výběrového kola, co bylo už individuální. Ovšem, každá tam strávila individuálně 30 minut a já byla třetí na řadě (ano, čekala jsem tudíž hodinu a půl na to až přijdu na řadu, chudák slečna co byla poslední). Ozvou se do konce týdne, nečekám to nijak slavné jako vždy ...

Jiné novinky? Mám novou peněženku, při pondělím opalováním jsem měla krásnou společnost (labuťě) a jelikož je to doma na ostří nože, moje obědy a večeře vypadají jako lehká snídaně.

Sluníčko, sviť.. Ráda bych ještě jeden úpal.

To, co jsem za těch minimum dní (co jsem se tu zas neozvala, damm it!) stihla, tak se musím pochválit. Stihnout za takovou chvilku gigantický počet pracovních pohovor (z kterého vám následně zavolají, že si vás nepamatují, nebo že to byl "omyl") zvedne ze židle jejich negativný výsledek každého. Zmáknout za půl dne udělat pro kamarádku dort k narozeninám ve stylu am.fotbalového míče (konečně ho ode mě někdo chtěl! haleluja, líbám ji nohy). Zajít si do geniální restaurace ve stylu 50.let (miluji růžovou, kolečkové brusle a sexy servírky, které vypadají jak z cukru) a nažrat se tam jak dobytek na porci údajně pro dvě osoby a já po snězení jenom 1/3 porce rozhodla si to odnést domů. Pobavit se u mé nové "práce", kde se nacházím stále v Praze, ale cestou narazím na geniální barák plné slepic, kachen, telat a prasat (ano, to prase mě nejvíc doráží .. eh-pardon, je jich tam asi 5 a jedno mládě). Ovšem suprově zvládnu i to, že po zápasech z fotbalu dostanu na koleno takovou prdu, že následující týden (i více už) mám na koleni modřinu jakoby bych bourala v autě. 

Myslím, že stíhám všechno a vlastně nic. Práci pořádnou nemám, jednou za čas tuhle "super" jednorázovku za pár stovek, uvědomuji si, že musím sehnat peníze na seznamovací kurz s vysokoškolákama, připravit si oblečení na koncert Coldplay (já vím že je to až za měsíc!!!) a tak dále.

Jak mláďata, tak důchodci..

Musím uznat, že dnešní den mě totálně odrovnal. Ráno jsem letěla na pohovor, kde jsem dřepěla dvě hodiny (ano, miluji když je nás tam tak max. 5 lidí, ale všichni mají dotazů, jako kdybychom za to vyhrávali bombony). Nicméně kolem 11-12 hodiny jsem jela domů a podruhé (historicky) jsem šla do Palladia v Praze (nesnáším to tam ještě víc). Lidí je tam hůř, jak v kdejakém nákupním centru a upřímně řečeno (jak nadpis napovídá), tak mě jak náctileté slečinky dorazily, tak jedna postarší bábinka na eskalátorech. Když jsem zakotvila do Claire´s, tak v tu chvíli se tam řešila krádež. Šok pro mě byl, že na svědomí to byly tak dvě holčičky, jejichž věk dohromady nemohl dát ani můj věk (fajn, nebudu skrblík a každé bych odhadla tak 12let, ani ne). Slečny tam stály jak vyvorané myši a prodavačka volala s jejich tátou, paráda to poslouchat. Frajerky ukradly věci v hodnotě 6.000kč (no kde to nabraly??). A když jsem odcházela z oběda u KFC, tak nejspíš jedna bábinka si něco přihodila ráno do kafe a chtěla se mnou sprintovat či závidit na eskalátorech? Paráda.. Když se otáčím, že na ně vlezu, tak mě frajerka majzne holí (nekecám! flákla mi do nohou) a to mělo být něco jako "stůj, já jdu první". No já byla tak v šoku, že jsem nedokázala nic říct. Dorazila jsem domů a koukám - na nožičce modřina (tu bábu jestli najdu, tak ji rozcupuji naslouchátko!!). 

Nikdy víc Karlovo pekárnu!

Brý podvečer. Ozývám se v rychlostním pohonu (zapla jsem svůj tělový kotel, abych tohle napsala bleskurychle a stihla tak další věci). Dneska jsem byla na jednom pohovoru, do kterého se asi vrhnu (pokud zájem bude oboustranný). Čekat se prostě nevyplácí a už prácičku potřebuji.. ajta krajta. Za chviličku zase vypadnu za kamrádkou, která na mě čeká s tříchovodém menu (ano, jdu asi do Prostřeno) a sledujeme na kousíčky pohádku Marry Poppins (nic tak naivnějšího a sladšího jsem neviděla). Nicméně.. novinka č.1 je, že v pátek nejspíš budu mít schůzku (žádné rande prosím vás!) s jedním chlápkem ohledně možnosti stěhování (takže držte palce, ať to není žádný úchyl). Jestli to klapne, budu se mít nadmíru božsky (celý týden je věčně mimo ČR a dorazí jednou za čas a chce po mě to, co po mě chtějí teď vlastní rodiče. cháá). Takže tak .... nyní dodávám fotografie.

Poznatek č.1 - nikdy si nedávejte "ořechového šneka" v Karlově Pekárně. Jestli najdete alespoň kousek ořechu, budete machři. Poznatek č.2 - já jsem solidně zaspala a zjistila až teď, že jsou gigantické slevy! Takže padejte nakupovat.