Ozývám se vám s nemilou zprávou. Nejspíš si dám na nějakou chvilku pohov. Není třeba možná ani vysvětlovat.
Znáte to, jak pořád a neustále brečíte, ale nevíte proč.
Jak vidíte celý svět černě, ale vy si myslíte, že může být ještě hůř.
Jak každého nenávidítě, ale vlatně vám nikdo nic neudělal.
Jak byste radši byly pryč, ale vlastně nemáte kam jít.
Jak se cítíte trochu osamělý, ale ve skutečnosti jste opravdu sami.
Tak nějak to na mě prostě zase padlo. Kdo mě zná, tak ví. Kdo ne, tak teď už to ví taky.
Omlouvám se vám ..