No work, no money, no funny.

Od včerejška se necítím nijak zajímavě (nezaměstnanost bolí). Ale tak to většinou je, když jsem studovala, tak jsem fňukala, jak chci strašně pracovat a mít pokoj od školy. To před rokem nastalo a já fňukala nad tím, že chci možná radši studovat, než smrdět v práci (a že doslova "smrdět", domů jsem přišla a cítila jsem ze sebe čokoládu, no k blití!). Když mě chvilkama přešlo fňukání o škole, přišlo fňukání, že radši budu bez práce. Ovšem .. to zatím patří k největšímu bodu úrazu. Sedím doma, flákám se (ano a je to strašně nudné), denně jsem schopná se třeba dvakrát vykoupat, abych zahnala nudu (a že se teda zapotím tím "nicneděláním"), čumím na MTV a nebo na různé kuchařské pořady (jo, celou televizi bych na místě sežrala) a nebo prostě vařím nebo hraju hry. Strašný! 

Ano, ze Student Agency se ozvali (světě div se - napíšu článek, jak na mě serou a za půl hodiny telefonát, docela mě to i vystrašilo). Místo toho, aby mi zařídili opravdu pořádné školení i ve stylu, že si sednu s hlavní šéfkou a konečně se dozvím, jak budu jezdit, jak často, s kým a hlavně za kolik peněz, tak místo toho jsem musela podpstoupit bambilion prohlídek za miliony, tisíce povinností a hned podepisování smluv bez toho, abych věděla, kolik budu mít? A pak že "průměr asi 70kč/h hrubého"? No tak to adios a radši půjdu makat do McDonalds. Skoro jsem se rozbrečela, že se mi pod rukama sype opravdu všechno. Takže logicky jsem se na tohle vysrala (ještě oznámili, že pokud skončím ve zkušební době, budu hradit nějaké super-cool částky, nasrat!).

Jo, abych to nezakřila - víte, co se konečně vyvíjí dobře? Můj vztah s rodičema (ano, prdel si nedělám!). Vidí, že chodím na pohovory, vidí že se snažím .. a oceňují to. Pamatujete na to, jak po mě chtěli neskutečné peníze? Už nechtějí, vycházíme si navzájem krásně vstříct, cítím se s nima konečně dobře. Včera jsme sedli nad kafem, sušenkama a řešili největší drby co se kdy staly. No neuvěřitelné .. Jsem za to fakt šťastná. 

Lidi, help me! Co mám psát za články? Nápady prosím :D

http://favim.com/image/427645/

Something impossible.

Zkuste hádat, co je pro mě "něco nemožného"? To, že tu teď sedím, zobu super-slané české brambůrky (kalorie, pojďte k mamince), popíjím višňovou sodovku (díky bohu za koupenou bombičku do Soda Streamu, co bych tu pila?) a sleduji hokej .. počkejte, ještě jednou si to přečtu, zda je to dobře - ano, já sleduji hokej. Proč? Já, která hokej nesleduje a vůbec jí to nezajímá (prosím, pravidla nechápu .. jsem ráda, že vím, že se tam bruslí), tak tu sedím a čumím na to. Takhle vypadá prosím den čerstvě nezaměstnané slečny. Do toho píšu mé kamarádce výsledky hokeje .. Zajímavé.

Ano, dneska jsem byla konečně podepsat výpověď v pekárně. Dostala svoji poslední výplatu (která bude okamžitě rozfofrovaná do mých zadlužených míst), rozloučila se se všema a vypadla jsem. Už tam nikdy nepáchnu (jen někdy, když budu potřebovat nějakou dobrůtku). Rovnou jsem letěla i na pracák, abych prokázala, že teď už opravdu nikde nepracuji. Víte co? Ze Student Agency se neozvali? Prapodivné. Nicméně hledám znova práci .. další .. už mě to unavenuje :/ 

 

 

Nenech, aby Tě maturitní zkouška porazila.

Nyní nastává doba, kdy se velká část studentů/skoro nestudentů (jako každý rok) připravuje na svoje maturitní zkoušky. Jsou tu i tací, kteří svoji zkoušku dospělosti už mají za sebou nebo je teprve za nějaký ten rok čeká. Každoroční strašení profesorů, deprese z nedostatku času nebo zjištění nesprávných informací. Je spousta věcí, které obnáší tato "zkouška dospělosti" a většinou jsou v negativním směru. Jedno je hlavní - věřte si! 

http://www.flickr.com/photos/marianeb/6942853682/