Brý den, tak jsem se rozhodla se vám ozvat. Na dva dny jsem odjela za babičkou na venkov, potřebovala jsem to zaprvé jako sůl (ty nervy z nevycházajících pohovorů ze mě vycucaly veškerou sílu) a zadruhé měla babinka narozeniny. Udělala jsem ji překvapení a překvapila ji v práci (byla jsem dábělsky domluvená s mámou), bábinka to nečekala a hned mě tahala po centru, kde co je za krám a vše mi ukazovala. V jednom obchodě do mě nutila, ať si vyberu nějaké oblečení, že mi ho koupí (okej, jindy bych se na to vrhla, ale mé srdce mi nedovolilo oškubat moji zlato babičku). Proč? Jedno tuctové tričko tam stálo 1600,- a to nekecám. S jejíma slovama, že má 30% slevu by to stejně vyšlo draho! Jsem nenáročná vnučka, opravdu nechci nic drahého, ale dneska jsem povolila, protože její smutné oči, že mi nic nemůže koupit jsem nedokázala nechat a vybrala jsem si džínovou naprosto nádhernou sukni (bohužel pro mě za 870,- v původní ceně), takže za 500,- cca.
Teď jsem doma, dneska konečně proběhlo (finally!!!!!!) jakési doučování v matematice. Vrhla jsem se na to s jinou kamarádkou (s tou první bych fakt jen drbala) a navíc tahle kámoška se hlásí na stejnou fakultu, jak já. Přijímačky dělá o den dříve, tak jsem ráda, že se učí s ní. Zítra na to jdeme znova. Upřímně? Po roce se jako zase začít učit? To je něco neuvěřitelného (jestli tohle někdy uděláte - od školy rok pauza, jen práce a pak po roce zase škola, tak se poserete) a já to opravdu nezvládám. Nepamatuji si NIC ze střední a o to víc se děsím.
